PANZER SRAZ - listopad 2010

19.- 21.listopadu 2010

Náš třicátý první sraz se měl konat "někdy" začátkem podzimu, ale termín na přelomu září / října nevyšel a pak se nám podařilo najít společný termín až na konci listopadu. Nedalo se nic dělat, na sraz jsme si prostě museli počkat. Nakonec to nevyšlo ani s Mukařovem (a ve finále vypadl i Arkady, kterého na poslední chvíli povolali do Reichu a zpět se vracel až v sobotu odpoledne), ale organizace se iniciativně chopil Milan a sraz tak díky němu byl podruhé ve své historii v Praze, resp. v Radotíně v místní Sokolovně. Dostali jsme "malý" sál, dostatek stolů i židlí a na spaní parádní žíněnky. Milan zajistil i spoustu jídla a ve velkém sále probíhající burza nás nerušila, ale spíš pobavila. A tak jedinou drobnou vadou byl místní opilec a bolesti zad (jestli už nestárneme).

Sestava praporu

Matto Zdenec Mpmv Kajik PvP

Jalunda Pupca Milan Beren

Na programu byla tentokrát kampaň z dalekého Mandžuska, kam v létě 1945 vtrhla sovětská vojska, aby japoncům předvedla, že doby ruského parního válce z let 1905 a 1914-18 jsou dávno pryč a že to co předvedl Žukov na Chalkin-Golu dotáhla Rudá armáda, vyškolena nejlepším učitelem v podobě německého protivníka, do dokonalosti. Ruské tankové a mechanizované síly se převalily přes hraniční hory a pouště a vtrhly svými hroty do vnitrozemí Mandžuska, aby během několika dní dosáhly všech strategických cílů hluboko v týlu nepřítele. Odpor jim kladla jen fanatická japonská pěchota absolutně nepřipravena na ruské tanky a několik "tankových" jednotek, které Tčka a ISka prostě jen odhazovaly stranou ...

Pokusil jsem se tedy udělat kampaň v tomto duchu, rusům dát tankové a mechanizované síly a postavit je proti mase japonské pěchoty a několika rákosovým tankům. Nicméně abych na tom nebyl společně se Zdencem (který se ochotně chopil nabídky hrát se mnou za japonce) zas tak zle, sestavil jsem i "elitní" prapor složený ze zkušené pěchoty a hlavně několika experimentálních tanků, které japonci sice reálně vyrobili v docela slušném množství (kolem 60ti kusů), ale vlastně nikdy nenasadili. Tyto japonské "superstroje" pak svou palebnou silou překonaly Tčka a byly dokonce schopny tu a tam prostřelit i ISko. Bohužel pancéřová ochrana zůstala na japonském standardu zabránit "průstřelu" hozeného kamene.

Bohužel Rising Sun, který ze všech tří her hrajeme nejméně často, si postavil hlavu a zlobil a zlobil, hra nám padala a ztratili jsme takto spoustu času. Navíc jsem asi trochu přecenil údernou a manévrovací sílu ruských jednotek a jejich velitelů a tak se kampaň nevyvýjela zcela pdole mých představ. Přesto jsme odehráli slušných 38 tahů (celý první scénář a cca 2/3 druhého scénáře) plus dalších 14 tahů meetingu ve Western Front, který jsem adhoc na místě připravil a který nám spravil chuť v neděli. Nu posuďte v reportech ...

Dalším programem byla už skoro klasicky individuální zábava, resp. nic dalšího jsme už společně nehráli. Jalunda s Pupčou hráli Memoir, na který jsem si bohužel já čas nenašel, odehrávaly se tahy, Jalunda jako jeden z mála ještě stále hrající Advanced tactic, Kájik se proháněl v Trpasličí jeskyni (sadomasochystické ASCII hře na úrovni simulace vesmíru a všehomíra), já zkoušel demo Revolution under Siege a doufal, že České legie obsadí Moskvu, Milan si opět přečetl Žukova a Honza si sejmul záda a tak zkoušel, co s ním udělají různé kombinace různých prášků zapíjených medovou slivovicí ...